Lupénkou trpí hlavně inteligentní lidé se sklony k depresím
když se kůže zblázní
Každý desátý psoriatik přiznává, že alespoň jednou pomyslel na sebevraždu – kvůli nenávisti k vlastnímu tělu a obavě z odhalení její příčiny – lupénky…
„V šestnácti mi zjistili lupénku,“ vypráví jednadvacetiletý Jaroslav B. z Berouna. „Byla to solidní rána na psychiku. Lupénka je vidět a dělá z člověka zrůdu. Měl jsem kvůli ní děsný problém hlavně ve společnosti. Stačily zkoušky ve škole, nebo nachlazení a hned jsem měl po těle i na obličeji nechutné mapy. A ke všemu ty nekonečně se odlupující šupiny! Bylo jich plné oblečení, byly na posteli, na křesle, padaly jako sníh. Stal se ze mě zoufalec neustále promaštěný vším možným. A těch trapasů hlavně s holkama... Každý opovržlivý pohled, každé odvrácení tváře se mi zarylo do duše jako nůž. Zoufalství. Deprese. Beznaděj…Pokusil jsem se o sebevraždu…“
Lupénka se může objevit v jakémkoli věku a stává se celoživotní průvodkyní svého nositele. Nejkritičtější období vzniku je dospívání, v němž hrají hlavní roli hormonální vlivy a zároveň do života jedince vstupují nové stresové faktory. Psychika je v těchto obdobích velmi křehká. Stresy, netrpělivost, deprese a špatná nálada mohou ještě celkový stav lupénky zhoršovat. Jsou zaznamenány akutní stavy kůže při hádkách, smrti či onemocnění milovaného člověka a v jiných zátěžových situacích…
Nosit lupénku je dřina
Kdo onemocní psoriázou, tomu nemoc mění život, od maličkostí typu: co na sebe, přes nekonečné hodiny strávené v koupelně, až po nový životní rytmus a řešení problémů, o kterých se „zdravým lidem“ ani nezdá…
Navenek nemocný vystupuje sebevědomě, společensky a vstřícně, ale často tím maskuje svou zranitelnost a emoční uzavřenost. Mnohdy se nedokáže vymanit z následků špatných zkušeností. Působí pak nevstřícně, dává najevo odstup a někdy paradoxně i pýchu. Přitom zůstává v zajetí svých pochybností, negativních myšlenek i emocí a mívá úzkostné nebo depresivní sklony. Je to následek a zároveň i příčina narušených rodinných, partnerských i pracovních vztahů. A intimní život? Představa o něm bývá často provázena pocity ošklivosti a hnusu. Není bez zajímavosti, že některé ženy postižené lupénkou z tohoto důvodu nemenstruují. Jako by se kůže stala neprostupným brněním vůči eroticky zištnému protějšku…
Zabiják sexu
„S intimním životem jsem měl velký problém,“ svěřuje se třicetiletý Adam V. z Brňan. „Když jsem chtěl s holkou někam jít, vždycky jsem čekal na chvíli, kdy se mi podaří kočírovat svůj vzhled steroidními mastičkami alespoň na přijatelnou úroveň. Jenže to bylo těžké. Nechtěl jsem, aby dívka viděla, jak se mažu v koupelně, nedokázal jsem vysvětlit, proč spolu nepůjdeme na koupaliště, proč nepřijdu na její oslavu narozenin a tak. Nechtěl jsem připustit intimnosti a choval se chladně, i když jsem po ní toužil. Samozřejmě, že si to vysvětlila po svém a já jsem nebyl schopen s tím něco udělat. I z dalších vztahů jsem po několika trapasech zbaběle utekl a čím dál víc jsem nenáviděl svoje tělo. Bylo mi hrozně, nakonec jsem si našel holku přes internet z druhé strany republiky. Říkal jsem si, k čemu je fyzický kontakt, když člověk má někoho rád? Ale ona se chtěla setkat… Rozhodl jsem se upustit od horečné touhy nad lupénkou zvítězit a přestal jsem si jí všímat. Začal jsem také používat přípravky bez kortikoidů a lupénka přestala "aktivně pracovat“… .“
Dr. Michaels - cesta z pekla
Léčení všech kožních chorob trvá dlouho a vyléčení během týdne nelze předpokládat. Tradičně se používá místní aplikace přípravků, které obsahují účinnou látku v podobě kortikosteroidů. Ačkoli jde o relativně účinnou metodu, doprovázejí ji často nežádoucí vedlejší účinky. Zvrat přinesly až přírodní přípravky označované Dr. Michaels. Léčebná sada obsahuje čisticí gel, mast a tělové mléko. U zrodu kosmetického přípravku Dr. Michaels stál australský lékař Dr. Michael Tirant, který na svých klinikách ošetřuje pacienty s lupénkou již od roku 1983. „Léčebná sada je určena pacientům se středně těžkou až těžkou formou lupénky,“ řekl Dr. Tirant na návštěvě v Praze. „Důležité je, aby lékař potvrdil, že se skutečně jedná o lupénku. Doba léčby je pochopitelně individuální a závisí na míře postižení kůže. Dobré výsledky však lze dosáhnout už po deseti dnech. Ošetření všemi třemi přípravky se provádí dvakrát denně. Čisticí gel se nanáší na mokrou kůži a vlasy a po pěti až patnácti minutách se opláchne. Po osušení se na chorobná místa vtírá mast. Nakonec se na mastí ošetřená místa nanese tenká vrstva tělového mléka.“
Nemocní lupénkou tak mají k dispozici novou léčebnou řadu, která je zcela bezpečná a bez vedlejších účinků
Podval:
Trochu historie
Lupénka (psoriasis vulgaris) je kožní onemocnění na vrozeném podkladě s akutním nebo chronickým průběhem. Jde jedním z nejčastějších a nejstarších popsaných kožních onemocnění. První zmínka se objevila v díle Corpus Hippocraticum, vydaném sto let po smrti řeckého lékaře a filozofa Hippokrata (460–377 př. n. l.). Avšak teprve brněnský rodák Ferdinand von Hebra v roce 1842 ve Vídni přesně definoval lupénku a popsal její různé klinické formy.